intro
15. 3. 2006Olbřímí variace na klasickou hru pro malé kolektivy mi udělala radost. Hraju to rád, místo rukaviček nejlíp kousat holky do krku (tahle verze předpokládá velký počet hráček, co za to stojí). V bílých společenských rukavicích má ale vražda taky lecos do sebe. Říkáme-li tomu mafie, což bezohlednému masakrování bez jakékoli spolupráce neodpovídá tak docela, nemohl jsem si nevzpomenout na svou oblíbenou klasiku, knihu Maria Puza a film F. F. Coppoly. Hrát Mafii předpokládá důkladnou znalost tohoto kusu. Tenhle weblog by tedy chtěl být oslavou Kmotra, komentářem k průběhu zajímavé hry, a lehce narcistní výstavkou mých osobních úspěchů. Předpokládám, že počet jeho čtenářů bude přímo úměrný počtu mých obětí, a tak i proto doufám, že jich bude hodně. Mé budoucí oběti a samozřejmě i můj vrah jsou vítáni k doplňování příběhů. Kdokoli by chtěl tenhle weblog rozšířit o svůj herní příběh, a neměl by zrovna dost času, chuti či schopností založit si blog vlastní, ochotně mu tu zřídím sekci - vždyť jsme jedna rodina. Komentáře všech návštěvníků vítám, texty odhalující skutečné identity mažu.
I don’t feel I have to wipe everybody out, Tom. Just my enemies.
No dovol ty sprosťáku, jak to mluvíš o Modřanech??? za tohle si tě podám…
Comment by Tvá Oběť — 20. 3. 2006 @ 13:22
Jo, a ten monitorovací systém mohly bejt též kamery, taky jich tam je dost… Máme tě natočenýho!!!
Comment by Tvá Oběť — 20. 3. 2006 @ 13:24
Máš pravdu, nechal jsem se unést, bylo to do Modřan nějak daleko a hlavně bez úspěchu. Dát si mě ale můžeš až příště. Jinak autobus 253 znám docela osobně. Jsem zvědavej, jestli budou ty statečné ženy příště hrát s námi.
Comment by Michael Corleone — 20. 3. 2006 @ 13:33
:-D
já moc 253 nejezdim, jenom do kina, já jezdim spíš 139, ůplně všude;-), teda skoro…
Já se těch statečných žen zeptám, nebo spíš vytisknu plakát a pověsim ho na nástěnku na chodbě, to už se budu bát chodit po chodbě jen tak, bez osobní ochranky…
Comment by Tvá Oběť — 20. 3. 2006 @ 21:00