michael corleone : weblog

Usilovat především o vítězství ve hře či vysoký počet křížků, nebylo by rozumné zveřejňovat své příběhy ani teoretické úvahy nad nejlepším způsobem zabíjení. Nebylo by ani vhodné zvát do hry své známé a přátele, chodit na úvodní sraz a tak dále. Nejzábavnější složkou hry, aspoň ve verzi, jak jsem ji hrával v menších kolektivech, jsou však vražedné historky a komentáře k nim. Je tedy třeba vyprávět si historky z podsvětí, a když to půjde, dobře se u nich bavit. Fígle a morbídní vychytávky by taky mohly zůstat v tajnosti, aby je bylo lze efektivně používat, ale raděj se s nimi pochlubím a proberu je se čtenáři, než abych si je sušil doma. Prostě teorie vraždy, ta se dá cizelovat jen dialogem a sdílením zkušeností. Pak je třeba vyrazit a poznatky si ověřit.

 Moje dosavadní poznatky říkají, že základem je hrát rychle a pokud možno pořád. Efektivní obrana v téhle hře totiž není možná, když se k vám prožere schopný vrah, nemáte šanci. Stoprocentní koncentrace se nedá udržet, jednou vás zmerčí a končíte. Ví, kde bydlíte, a jestli jste ještě k tomu pravidelně ve škole, neubráníte se - dostane vás. Je fajn dávat si bacha a ohlížet se, ale na obranu nespoléhejte, vyhrát lze jen útokem, a to pokud možno neustálým. Zítra ráno vstávám, abych spáchal tu nechutnost (žádný Corleone nikdy nezavraždil dítě, ale můj současný zaměstnavatel mě k tomu nutí) co možná nejrychlej. Doufám, že se zadaří, nebude u toho moc hluku ani příliš krve. Snad jsem nevyšel ze cviku. Školu mám od jedenácti, jestli na mně visí někdo schopný, bude tam. Když všechno poběží dobře, moh bych do té doby odvolat ještě jednoho nešťastníka.

 Ještě nemám moc zkušeností s rukavičkou, tenhle vražednej nástroj jsem dosud nepoužíval. Mrzí mě, že se musím zaškolit na gymnazistovi nižšího stupně, ale povinnost je povinnost, tu si člověk nevybírá. Zjistit si na svou oběť první poslední je v době internetu smutně jednoduché. Dost řečí, zbytek zítra. Technické úpravy blogu v průběhu. 

Never hate your enemies. It clouds your judgement.