michael corleone : weblog

Optimismus včerejšího večera vyprchal. Sejmout Žáčka měla bejt jen nepříjemná, trochu nemravná rutina. Počkat si na něj před domem, v autobusu či kdekoli jinde ho chytit pod krkem, v anonymním velkoměstě se to obejde beze svědků. Protože není čas na hrdinství, vyrazil jsem hned ráno. Stačí ale jedno dvě drobné zaváhání a všechno je jinak. Zaprvé, před domem jsem Žáčka minul. Možná kolem mě prošel a nepoznal jsem ho, možná šel jinudy, prostě variant je řada. Vyrazil jsem za ním do školy. ¨

Kdo viděl zdařilou špionážní záležitost s Redfordem a Pittem, totiž Spy Game, ten ví, jak se má muž akce správně chovat: být milý, vtipný, ale ne moc, jen tak, aby na něj do pěti minut zapomněli. A důležité informace neměnit za řadu výmyslů, kterých je pak třeba se držet. První chyba byla, že jsem se nechal odchytit ve vrátnici. Nepočkal jsem si na dav, vešel jsem sám a vyběhla mi naproti, bábizna. Nahlásit se na vesnické škole kdesi v Modřanech na vrátnici a dát se zachytit tamním monitorovacím systémem - armádou uklízeček a učitelek - to byla první a zřejmě kardinální chyba. Ptáte-li se, jak se může don dopustit tak banálního omylu, vězte, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné a vzpomeňte na Mistra Tesaře. Také jsem získal dojem, že by mě systém dřív či pozděj takjakotak zaznamenal, pohyby gymnazisty jsem si v rychlosti osvojit nedovedl.

Od milé vrátné jsem byl vypraven k ješte milejší hospodářce školy, která mě v prvním patře vítala s předstihem. Děcka však trávila první tři hodiny antikuřáckou soutěží v jídelně, čímž vznikla velká časová prodleva a dost intelektuálního prostoru pro Systém, aby zlikvidoval cizorodé těleso. Vyšel jsem si pravda na půlhodinku na snídani, ale po návratu byla hlídací mašinerie ihned znovu v pohotovosti. Když na mě poslali zástupkyni ředitele, vysvětlil jsem jí, že si na svého kamaráda z junáckého oddílu rád počkám. Madamme však v dobrém úmyslu rychle mě vystrnadit nelenila, a bez mého vědomí došla pro Žáčka do jídelny, "že na něj někdo čeká". Žáček to je skutečně malý a téměř neškodný, leč ne zcela hloupý, a tak dorazil vybaven bílou rukavicí na levé ruce. Katastrofální závěr.

Vysvětlili jsme tedy paní zástupkyni i paní hospodářce, o co šlo, já se omluvil katyním mé mise, a vyrazil do školy. Já se s nimi bavit nechtěl, ale posílaly si mě jako merunu od jedné k druhé, až nakonec nejvyšší šarže zakročila a zkomplikovala mi kariéru. Mohl jsem snad tušit, že se hraje i mimo Prahu, někde v Modřanech? Že narazím na špehy prošpikovaný ústav, který mě dekonspiruje dřív, než začnu pracovat? Mohl. Tak snad příště.

Tom Hagen: Mr. Corleone is a man who insists on hearing bad news immediately.