michael corleone : weblog

Tak jsem si asi konečně udělal u padrina očko, protože můj třetí úkol byla specialitka. Už žádní gymnazisté, ale karta s mimořádnou fasádou - Škola: Vozovna Vokovice. Efekt rybího oka mobilních rádobyfotoaparátů i tentokrát sehrál své, oteklá dáma na fotce byla nakonec štíhlá a velice sympatická paní za palubní deskou tramvaje č. 26, spoje, který navždy proslavila Žižkovská romance kapely Traband a který vyjíždí z vozovny, o níž zpívala Zuzana Navarová. Zavolal jsem si na výpravnu a zjistil, že ten správnej vlak "směr nákladový nádraží" vyjíždí v 15.37. Slavná linka, známá vozovna, za chvíli to jede a ještě poblíž bydlí stará známá mafiánská tvář, co jsem jí už jednou zval, aby se přišla podívat na mord, a zabila mě. Risknul jsem to i podruhý a vymyslel fígl, při němž mi Apolena pohlídá kolo (ztratil jsem zámek), já postavím na koleje popelnici a až paní řídící vyjde z kabiny, bude po všem. No jó, ale dvacítka měla zpoždění a tramvaje jely kousek za sebou. Popelnice tak zůstala, kde byla, a já instruoval Apolenu, ať nastoupí dozadu s mým kolem (což se nesmí a správnej tramvaják proto vyleze a dojde si pro bajkera, aby ho vyhodil). Ani to nevyšlo, paní Eva, matka přinejmenším jednoho skauta, má pro mládež pochopení, i když se chce vézt po Evropské dolů tramvají i s kolem, a tak ji Apolena z kabiny nedostala. Váhal jsem proto chvíli, pak jsem zkontroloval pozici jisticí páčky u dveří do kabiny, porovnal se stavem v zadním voze a rozhodl se jednat. Šlo to překvapivě hladce, tramvaj musela dojet až do vozovny na autopilota.

Don Lucase: Even the strongest man needs friends.