michael corleone : weblog

Moje milá se jen nesouhlasně převalovala v posteli, když jsem se svítáním vstával do práce. Co že zas tak brzo a vůbec, že se jí ten můj byznys nějak nelíbí, hučela v polospánku. Víte, nelíbí se jí nic z toho, co zaslechne - a to ještě nic pořádného neslyšela. Nechal jsem to plynout a na přání jí nařídil budík na půl osmou. Na svém telefonu ovšem, proto jsem nemohl vyfotit krvavý sluneční koláč, který se toho rána zvedal nad Vršovicemi v předzvěsti blížících se událostí. Dodatečně jsem dostal i číslo popisné, takže jsem šel celkem najisto. V protějším domě měli skvěle prosklené dveře, co do nich zvenku není vidět, ale dvě vycházející postavy mi vždycky zavřely před nosem. Pozdě jsem čekal na třetí šanci, okolo mě prošel punker s dlouhými vlasy. Nevšiml jsem si odkud, ale dlouhé vlasy a "punk festival v praze" byly jasné indicie, navíc času mnoho nezbývalo. Když se za rohem ohlédl, podezřívavě si změřil mou ruku v kapse a přešel na druhou stranu ulice, bylo jasno. Shodil jsem rukavici, obě ruce znovu vytáhl z kapes a došel na zastávku autobusu. Možností, kudy by mohl jet do školy, bylo více, proto jsem na nic nespoléhal. Když se spolužákem, jehož potkal na křižovatce, zašli za roh, rozběhl jsem se. S kopce se běží snadno a když se moje kroky ozvaly hlasitě, byl jsem už moc blízko. Stihnul se sice schovat za kamaráda a kousek popoběhnout, takže úplně čistá práce to nebyla (navíc jeden svědek zůstal naživu), ale máme hotovo a pokračujeme v naší soutěži masových zabijáků. O další oběti jsem už věděl dopředu, takže mě mladá gymnazistka na fotografii nijak nezaskočila. A bystří čtenáři už jistě tuší, že pomalu přichází čas, kdy se stereotypním a brutálním zabíjením téměř nevinných středoškoláků definitivně skončím. Rocco Lampone není Michael Corleone, vrah není don. Vítejte na přelomu věků.

Michael: Don’t ask me about my business, Kay.