michael corleone : weblog

V úterý jsem vám neprozradil všechno. Jen jsem něco málo naznačil. Tak teď pro všechny pěkně po lopatě.

Díky skutečnosti, že řada lidí používá fórum jako seznamku (mohlo by se to rovnou jmenovat libimseti.podsveti.cz), jsem už od pondělka věděl, co převratného se v našem klanu stane. Zbývaly mi totiž dva obědy k Donu Andreasovi, a tedy jen krátký čas k převzetí vlády nad pražským podsvětím. Ten první zákusek, jak víte, jsem posnídal ve Vršovicích. Gymnazistka Blecha měla ten den tancovat v domě na Národní třídě. Vzhledem k tomu, že jinak bydlí na "Praze" 10, v Kolovratech, nebyl čas na hrdinství nebo otálení. Měl jsem to naštěstí po cestě, takže jsem se prostě odpoledne stavil v pasáži Metro. Fotografii jsem měl tentokrát k dispozici pouze jednu, tu na kartě, a nebyla to zrovna fotka zánovní - snad jen ta Vráťova se s ní mohla měřit. Kolem mě procházelo jedno děvče za druhým, mezi prvními pěti tak tři docela dobře mohly být Blechy. Změnil jsem tedy strategii - už nikoli nenápadně, ale nápadně! Podezřele! A co možná nejvíc. V prvním patře jsem se postavil hned vedle dveří do šaten, obě ruce do kapes, rukavici připravenou, a pozoroval nadějné tanečnice. Čekal jsem, která z nich při pohledu na jasného vrahouna zakolísá nebo se lekne, a snažil se přitom odfiltrovat ty, které se na mě dívaly jako na úchyla. Pak přišla ta pravá Blecha. Podíval jsem se na ni, zaváhala. Já nezaváhal.

Napsal jsem Andreasovi zprávu: "Četls Kmotra?" Prý jen pobírá rychlokurz. Chtěl jsem mu poslat starý sicilský vzkaz, nechat ho podusit, povařit ve vlastních šťávách, a jednou si pro něj dojít. Nespěchat. Bylo by bývalo pěkné, aby se nejdřív po sicilsku dozvěděl, že Blecha, co ji měl za zády, už nedýchá. Proto jsem to zamlčel v reportech i na blogu. Ovšem dneska odpoledne se mi ozval Tom Hagen, můj consiglieri, s nímž jsem likvidoval Kýtu.

"Viděls už kruh smrti?"

"Ještě ne. Něco zajímavýho?"

"Jestli jsi ty ten se šesti zářezy, pak na druhý straně je Jack Rozparovač. Osm čárek."

No, na množství a velikosti sice nezáleží, ale nechat po Praze lítat magora, co má osm kousků, to by byla čirá nezodpovědnost - a vůbec se mi to nehodilo do krámu. Potřeboval jsem co nejrychlej zlikvidovat hlavu podsvětí, usednout na její místo a trochu to tu uklidnit, než ten člověk na opačné straně grafu provede nějakou další hloupost.

"To mění situaci. Jdu pro Andrease." 

Dneska byl ples jeho gymnázia, kde se musel jako významný absolvent ukázat. Hodil jsem se do gala, od prvních odcházejících převzal lístky a na schodech potkal starou známou. (Zase jinou starou známou. Víte, Praha - a nemyslím tím Kobylisy ani Kolovraty - je jedna malá vesnice a na gymnaziálním plese v Lucerně nelze nepotkat spřízněnou duši.) Nabídl jsem dámě rámě, nechal se provést po sálu a ukázat Dona. Zabil jsem Dona a dámě objednal jablečný džus s rumem.

Tímhle zločinem měla původně moje práce skončit. Měli jste mi všichni přijít projevit úctu, stát se mými přáteli a já bych se stal přítelem vaším. Pomáhali bychom si v nouzi - jednou vy mně, podruhé já vám. Všechno by bylo, jak být má. Ale někdo se rozhodl to celé zkazit. Jack Rozparovač, ten se nechce stát padrinem. On vás nechce tahat z trablů, být laskavou hlavou veliké rodiny - famiglie. Ne, to je masový vrah, fanatik, který se nezastaví před ničím. To není capo di tutti capi, to je šílenec. Luka Brasi, ten aspoň vraždil pro mého otce, takže to mělo přece jen trochu státotvorného, konstruktivního smyslu. Ale tenhle? Chtěl jsem jet na zaslouženou dovolenou. Místo toho svolávám rodinnou radu. Toho člověka se musíme zbavit.

Kay: You know, Michael; now that you’re so respectable, I think you’re more dangerous than ever. I liked you better when you were just a common Mafia hood.

Poznámka pod čarou: Na upravené verzi kruhu jsem se dočetl, že Jack má teprve sedm kousků. Škoda. Vědět to dřív, možná bych na něj nebyl poslal Toma Hagena.