michael corleone : weblog

Tohle je poučení pro všechny, kdo si ještě stále myslí, že mafii lze vyhrát s jedenácti hráči ve vlastním vápně. Jak někteří čtenáři vědí, roznemohl jsem se, odvolal dnešní program a ležím v posteli s antibijótiky. Přesto jsem však s večerem musel vstát a zaskočit do hospody U Milosrdných, neboť se tam konala přípravná schůzka na dubnový jachtařský výlet. Jen na jeden čaj a rychle zase zpátky. Přijdu do lokálu, volné místo u stolu mých veselých přátel je akorát zády ke dveřím, říkám si, nikdo tady mafii nehraje, nikdo o mě neví, půllitry dnes lítat nebudou a za chvíli padám, co bych si nesed. Chvilku tak kecáme o barvě světel na pravoboku, o vichřicích a českém námořníkovi, když mě někdo drží za krk. Bílá rukavice na pravé ruce, je dohráno. Starý rádce mého otce, který mafii prý nehraje, abychom se dál drželi předlohy, říkejme mu třeba Genco Abbandando, consiglieri. Najednou mi to všechno docvaklo. To je přesně jeho styl, nepřizná, že hraje, pod rouškou tmy obhlídne hřiště a pak člověku zkazí zábavu. Několikrát se mě na hru ptal, teď se ukázalo proč. No nemám já smůlu na kamarády? Jednou si nedám pozor a už mě mají. A proč si na fóru říká stonožka, členka turistického oddílu? "Byla potřeba nějaká falešná identita." Apolena v tom prej měla prsty, věděla, že hraje a předala mu svůj vražedný elán. Zase ona. Jó, nedá se svítit, kdo má za krkem šikovnýho zločince, tomu zvoní hrana. V duchu si skládám svoje parte na blog a říkám si, že aspoň konečně pořádně vyležím chorobu, když nebudu muset chodit zabíjet středoškoláky.

Překvapenej jsem proto byl až na cestě z hospody, kdy mi Genco vrátil kartu mé další oběti, protože to byl jen vtip a on opravdu mafii nehraje. Jako pravý consiglieri mi tak naznačil, že sedat si zády ke dveřím jen proto, že se cítím bezpečně a už mám stejně osm zářezů, to není moudrá politika. Snad si z toho vezmu ponaučení.

 Tom Hagen a Michael: Nikdy nevíš, koho na tebe poslali tentokrát.