michael corleone : weblog

S Insarem moc starostí nebylo. Víte, když zabijete krále podsvětí, můžete si oběti vybírat. Proto má další mrtvola chodila do školy v centru, měla pěkně podrobnou kartu, a když jsem šel před koncem vyučování obhlédnout terén, našel jsem ji vykecávat se s kamarády přímo před školní budovou. Kdyby každej mord byl takhle jednoduchej, už jsme dávno dohráli. Prohodil jsem pár slov se svědky brutální vraždy, vpustili mě do budovy, vystrnadili knihovnici a já si na síti našel lidušku, do které chodívá slečna se sladkým přízviskem Krvavá dáseň. Když se daří, je třeba udělat hned, co bych jindy odložil na zítřek nebo rovnou na příští rok, a tak jsem sedl na osmnáctku, zavolal staré dobré známé z Petřin a otevřel si noviny. Jestli se divíte, kolik to mám po Praze známostí, divte se dál, to je totiž tajemství úspěchu. Má známost mi ale nezvedla telefon, tak jsem si prozatím musel vystačit bez pomoci. Lidušku jsem našel, obhlédl, postavil se s dalekohledem na konec ulice a hypnotizoval vchod. Na sofistikované léčky a triky už delší dobu nemyslím, protože zabíjet ovečky žádnou velkou rozvahu nevyžaduje. Mé čekání však tentokrát nebralo konce. Při vraždě na VŠE jsem taky musel věnovat oběti akademickou čtvrthodinku, než se uráčila přijít na místo určení a nechat se podříznout, tentokrát to ale nespravilo ani dvacet minut. Rezignovaně jsem se už otáčel, pak jsem si vzpomněl na Horníkovo "musíme jít štěstíčku naproti" a vyrazil jsem směrem k budově. Že mi, při dnešním krásným počasí, ta krasotinka třeba vběhne do náruče. Nevběhla, ale nějaká slečna šla dolů po schodech, když jsem už koukal do budovy. Otočil jsem se, což byla chyba. Váhal jsem, jestli to zabalit, což byla druhá chyba. Ptal jsem se hocha s kytarou, jestli nezná krásku s kytarou, a nic jsem se nedozvěděl. A když jsem odcházel, pozpátku, abych viděl na vchod (Co kdyby přece jen…), vyšla z lidušky slečna, malinkatá v té dálce, a zamávala mi.

Než jsem došel na zastávku, volala mi má petřinská známost, a tak jsem zašel na čaj, čokoládu a pro slova útěchy. A aby můj blog nebyl šedivý, smrt si pro Krvavou dáseň půjde brzy s fotoaparátem. Jó, holky lovím rád i nadvakrát.

Vito Corleone: J’ai passé toute ma vie à essayer de ne pas être imprudent. Les femmes et les enfants peuvent être insouciants. Pas les hommes.