michael corleone : weblog

Chtělo se mi psát o tom, jak se můj brácha Santino vytáh, oddělal čtyři zlý mafiány a pak zemřel, jako vždycky v půlce knihy. Nebo přidat něco metodiky pro Tadise. Ale dostal jsem se k mimořádně ubohýmu článku o týhle fajn hře a zase jsem se po delší době rozpálil. Víte, vedle krušnýho života zabezpečenýho pražskýho vysokoškoláka jsem si už taky stihnul střihnout delší pracovní poměr v redakci jednoho měsíčníku, a tak mám k téhle branži docela intimní vztah. Nad stavem český mediální scény můžete mávnout rukou, číst si iHNed a Economist a být spokojení ve svém světě. Ale lež a svinstvo nejsou netečný, rozlejzaj se a dělaj lidem zle - a stojí za pozornost, jak často se šířej právě z té části mediální scény, pro niž je označení žumpa urážkou odpadní jímky.

Autor toho zhoubnýho bujení textu, o němž je řeč, je mimo jiné i tvůrcem brilantního zápisu z černé kroniky s přitažlivým názvem Třináctiletý přepadával ženy a okusoval jim kozačky. Pod jeho působivou analýzou pražské Mafie je připojen rozhovor s Jeronýmem Klimešem, který patří mezi mediální hochštaplery z kategorie "nezávislý expert" - recykluje omezenou sadu klišé z oblasti psychologie pro první ročník střední stavební a je ochoten přispět se svou trochou do mlýna k jakémukoli tématu. Je vždy připraven, má názor - a je úplně jedno, o jaký problém se jedná. Současná žurnalistika potřebuje podobné experty jako sůl, za jejich obecné plkání se schovávají autoři poplašných zpráv i informací ze světa fauny a flóry. Dočtete se tak třeba, že nad Prahou jsou mraky a experti očekávají, že bude pršet, ČNB zvýšila úrokové sazby a analytici předpokládají, že půjčky zdraží - nebo že "Zabít v zápalu hry mohou i studenti, míní psycholog Jeroným Klimeš," což je věta stejně relevantní jako Zabít v zápalu hry může i Jeroným Klimeš, míní studenti. Další kecy se pak skrývají do útržkovitých citací náhodných kolemjdoucích, pobouřených matek, bezejmených dětí. Tak například dětská psycholožka Lenka Čadová (pokud skutečně existuje, měla by jít vrátit diplom) se nám přes média svěřuje se svým důvodným podezřením, že "řada dětí neví, co si ve volném čase počít" a z "podivné záliby" ve hře na mafiány slyší "dětské volání o pomoc" (Čadová jej tam dokonce v originále "vidí", ale tímto výronem lidské hlouposti se netřeba zabývat podrobněji). Každý informovaný čtenář přitom z toho nešťastného textu může dovodit, že řada dospělých v téhle zemi neví, co si ve volném čase počít, když věnuje svůj čas a peníze četbě takových nesmyslů - a já v téhle podivné zálibě dokonce slyším hlupákovo volání o pomoc.

Ale svět se nedělí na blbce a inteligenty, konzumenty mediálních srágor a textové gurmány. Většina z nás trochu do tohohle mlýna přispívá, byť máme dojem, že zrovna my se zblbnout nedáme, že si dokážeme buhvíjak vytvořit vlastní názor a tak podobně. Ráno si prostě koupíme v trafice Mladou Frontu, zasmutníme, jak je to čím dál horší, a za tu naši desetikorunu (a za prachy těch inzerentů, který nám zpoza bezduchejch článků vnucujou impozantní myšlenku, že si máme pitnou vodu kupovat zabalenou do plastu a nosit si ji do schodů - a ještě u toho bejt spokojený, jak to děláme pro svý zdraví) mohou pak ti lidé ("redaktoři") psát pomlouvačný lži jako třeba tuhle. Představte si, kluk nezemřel, ponivač spad ze skály, ale kvůli počítačové hře!

Za hráče pražské mafie jsem proto rád, že se vedle hraní téhle znamenité kolektivní hry dozvědí i něco o stavu české mediální scény. A všechny jejich rodiče, kteří čtou podobné texty, snažně prosím: Myslete. A nevěřte všemu, co říkaj v televizi.

Calo: Power wears out those who don’t have it.