michael corleone : weblog

Toho rozhněvání mohlo bejt nakonec trochu míň, ale bohužel. Ráno jsem si jel vyřídit kamsi do Bohnic účet s obyčejným soldátem, jehož moje rodina, tak jako nikoho jinýho, nedokázala zabít. Triviálním systémem - přijeď, počkej, vstup, zeptej se, otevři krk košerákem a omluv se paní učitelce - jsem byl hotov hned, cesta tam a hlavně zpátky trvala o poznání dýl. Po osobním volnu jsem si na mém rodném gymnáziu spravil chuť na další srandovní zakázce, mým takřka švagrovi. Nic snazšího bejt ani nemůže.

Rodina se ovšem rozhodla, že dá soupeřům náskok. Tak jako včera se důstojně vzdali krveprolití a aby toho nebylo málo, druhej kápo a má dcerka se nechali podříznout. Možná nechtěj nahrát soupeřům, jen se chtějí dívat, esli se z týhle hromady výkalů dokážem nějak vyhrabat. Naštěstí rodinnou věc podpořili dva lidé - caporegime Astorian a Marky Parky. Ten první si o tom druhém našel během mýho zaneprázdnění první poslední, vytisk čtyřstránkovej profil včetně deseti fotek, dvou mapek a jednoho google earth snímku. Pak mě vzal hned z bojový schůzky na místo určení a nastartoval auto pro případ nutnosti. Ten druhej zase dokázal, že ač sám znamenitej ofenzivní hráč minimálně krajskýho formátu, defenzivních přednášek mýho consiglieriho Toma se mu zoufale nedostává. Svůj večerní program popsal na fóru s junáckou důkladností, o to víc jsme byli překvapeni, že nás na místě určení vůbec nečekal. Nešel po schodech, nehlídal si rohy, nepoužil zadní východ, neposlal maminku jako předsunutého zvěda. Ani telátka pod elektrickou pistoli nechodí tak klidně. A jsem fakt rád, že máme tohohle vraha z krku, protože z jeho deníčku se zdá, že jen málokdo bere útok tak na krev jako on.

Jako hezká večerní pointa posloužilo, když mi Marky sdělil, že celej večer sháněla jeho rodina indicie vedoucí ke kartě "našeho padrina." Jojo, náš padríno. Ten se jen každej večer vroucně modlí, aby nemusel ráno dohánět, co děcka zaspala.