michael corleone : weblog

Co vám na to mám říct. Kdybyste mi včera řekli, že se čtyři mý ratolesti daj dohromady, objedou Prahu a zrušej pět kusů mafiánskýho masa, Tom přidá jednu dcerku a vyhoupnem se do čela průběžného hodnocení vražd, byl bych veselej jak malý dítě. Kdybych věděl, že mi během jednoho dne umřou i na druhý straně rodinky caporegime a consiglieri, asi bych to už zabalil. Kombinace obou mi však nedovoluje ani jedno. Je to dobrý, je to blbý. Můžeme vyhrát, můžeme bejt první pod drnem. Třeba půjdou zejtra do penálu Alison a Vítek, třeba půjdu já. A nebo se nedaj a my naučíme Kozu Nozdru slušnýmu chování. Protože jejich voják, kterej nám stojí v cestě, se zatím chová hůř než falešnej hráč karet, a kdyby mi v tom mafiánská čest nebránila, požádal bych ústřední podsvětí, ať mi ho odkliděj.

Nevim, nevim. Dohodli jsme si s Jůlinkou Camarovou krátký víkendový příměří, aby měly rodiny dobrej důvod hrát o víkendu jako o život, ale aby si zas ostatní nemysleli, že se srabácky paktujeme. Pořád je možný všechno. O víkendu to roztočit a stát se milionáři, zejtra umřít ve Vídni na výstavě Van Gogha. Jak to přijde. Každopádně ačkoli mám vojáka, co zabil víc soldátů a kápů než leckterá rodina dohromady, na vyšší šarže ho poslat nemůžu. A tak, pokud mi dá podsvětí dožít se rána, budu se muset uchýlit ke starý mafiánský strategii, do it yourself. I dneska se modlím, aby mi rodinka pomohla, a hlavně při tom neumřela.