michael corleone : weblog

Kdybyste chtěli slyšet něco o pátku u Corleonů, tak já byl ve Vídni za kumštem. Svý omalovánky tam vystavuje nejen bezuchej Holanďan, ale i Pikasův kámoš Jirka Braque, takže je vážně na co koukat. Navíc první autor má jiskru v oku, která není mafiánovi úplně cizí.

Vidíte? Pohled odhodlaného šílence…

 Zatímco jsem se dobře bavil a doufal, že za mnou přijedou mí vrazi, v Praze řádil člověk, kterej se rozhod zapsat do dějin pražskýho podsvětí krví. Zatím mu říkám mladej Al Neri, ale jestli nepřestane, bude z něj brzo Luka Brasi junior. Najal jsem ho jako řadovýho vojáka, doufal jsem, že se aspoň trochu vynasnaží, aby mi nebylo líto vyhodit pár babek za jeho rakev. Ovšem mladej Neri nejen že se nechystá zdechnout, on navíc oddělal tři soldáty, dva caporegimy a pořád nemá dost. Kdybych měl rodinu složenou jen z takovejchle lidí, už by bylo dávno dohráno a nikoho by to vlastně nebavilo. Je pravda, že mu vydatně pomáhaj naše zkušený mrtvoly a nez nich by těch zářezů tolik nebylo. Ovšem jeho hlavní výhoda je, že je pořád živej. To se o většině ostatních jaksi říct nedá.

Z Vídně to smažím domů na zadním sedadle limuzíny a váhám. Rád bych dodržel svůj program a zašel do hospody na karty, hodilo by se mi ale taky odpravit jednu mafiánskou dcerku. Druhá možnost mi v zápětí odpadla sama, protože dcerka zmizela mejm lidem z dohledu (měl jsem pravda trochu umělecký zpoždění). A pak volá mrtvej consiglieri. Na záchodě v naší hospodě si dali srazík talijánský dezerti z proslulý rodiny známý v Praze jako Koza Nozdra. Seděj, rokujou a vymejšlej, jak si na mě počíhaj, jen co si ulevím u mušle. A co jim na to má prej říct. Bylo mi to blbý, ale musel jsem je odmítnout. Šli byste na karty, když už vaši spoluhráči skoro odcházejí, když máte hlavu plnou Van Gogha a jedinej důvod, proč se dostavit, je sraz s bandou zabijáckejch diletantů na špinavým hajzlíku? Jó kdyby jejich soldát nebyl kluzkej vymlouvající se had a my měli dávno kartu jejich padrína Dezerta seniora, zastavil bych se a prolil nezkušenou krev do porculánový mísy. Ale takhle? Dám jim ještě pár pokusů na rozcvičenou a pošlu svýho novýho favorita, aby se potrénoval na jejich mláďátkách. A když se dostanu k poslední kartě, tak si to pak povíme, no ne?