michael corleone : weblog

Podzimní Praha je jako každej rok plná lidí. Zahraničních návštěvníků a na nich parazitujících veksláků, taxikářů a děvek je zas asi tak polovina, tu druhou tvoří utahaný tváře posledních obyvatel, co se jim cestou z práce honí hlavou jediný, totiž že dovolenky nám letos skončily a do Vánoc bratru daleko. Vlečou se pod malostranským barokním divadlem z výrazama, z nichž neni možný dost dobře vyčíst, jestli je sere víc poslední den letního vedra nebo představa tý dlouhý středoevropský zimy před nima. V tom špinavým baru pod mostem Největšího Čecha je ale rozzářenejch lidí habaděj, alkohol je sice metla lidstva, ale falešnej optimismus dovede vykouzlit razdva. Bejt mi o pár let míň a mý svědomí o nějakou tu vdovu či sirotu lehčí, taky bych se možná zkusil propít do nějaký instantní růžový zahrady. Zvažuju, jestli je možný vyhnout se tomu divadlu, co chystaj nadržený mladý ryby v pražský galérce, tomu každoročnímu přetahování se o "vládu" v čím dál těsnějším pražským podsvětí, který nemůže skončit jinak než v krvi. Bejt v tom sám, ještě dneska večer měním zdejší pochybnou whisky v páchnoucích skleničkách za přístavní hospodu někde v Irsku. Zodpovědnost je ale děvka, co člověka nepustí. Když čtu noviny, jsem už tak unavenej, že se ani nemůžu smát. Těm šaškům, co počítaj státní kasu korunu ke koruně, aniž by měli šajn o tom, jak s hrubým domácím produktem zamává jedna rusácká dodávka zbraní. A ta legrace, co přijde potom.

Když vidim, jak se Al blíží ke stolu, zas si říkám, jestli tenhle Corleone dokáže bejt jednou klidnější a rozumnější, než můj brácha Santino. Sice si poctivě před zrcadlem trénuje výraz beránka, ale stejně mu z očí koukaj ty zástupy plačících v černejch závojích. Všechno se přece revolverem vyjednat nedá. Nebo jo?

Jako kdyby o něco šlo, významně pokládá na stůl nevkusnou vizitku. Zlatý kudrnatý písmo na lesklym černym papíře. Důležitě, jak hovno uprostřed pokoje, skvějí se vprostředku dvě slova, Pietro Sokolov. Al se taky šklebí, jak kdyby to dostal při slevový akci v Kauflandu. "Bulharská estetika jak vyšitá, co? Co bys asi řek, po tom všem ruchu mezi rusákama, že by to mohlo znamenat?"

Chvíli ještě váhám. Jestli to i letos zase musí bejt.

"No co by to bylo? Zřejmě otevíraj v Sokolově novej gaybar v albánským stylu. Zdá se, že jsme zvaný."