michael corleone : weblog

Když chcete zařídit, aby se děti těšily jak malý na nějakou stupidní hru, stačí je vyhnat s tím, že to je sice celé z čokolády, ale jsou na to zatím moc malé. Metoda zakázaného ovoce. Nebo pozvete mafiánský holky ke stolu, navrhnete, aby se stáhly do domečku, neboť se bude střílet, a necháte na stole jako epitaf link na sokolovskej gaybar, kde se prodávaj prošlý ruský kvéry, kterejma už ani tálibští bratří nechtěj pohrabovat ohniště. Máte pak jistotu, že když vprostřed noci rozsvítíte, najdete všechny uchazeče o post krále podsvětí jak šváby uprostřed místnosti.

Corleone je ale už starej. Diplomacii možná, ale pravou akci už příliš nezvládá. Vlámat se hodinu a půl po začátku hry do pokoje spícího japončíka, to by ještě šlo, ale přimět nesmělého pana Bílého, aby celej pokojíček vystřílel do posledního muže, to už dědek nezvlád. Ne že by japončík nebyl pohotovej a v rozespalosti tu rukavici netahal svižně, ale za starejch dobrejch časů (a moct tak vyřešit celou srandu sám) by už zejtra ráno zvony temně zněly. Noční probouzení ukolébanejch zabijáčků tedy tentokrát zbytečně zbytečný.