michael corleone : weblog

Možná bylo špatný BIO, na to se dá svalit skoro všechno zlo světa. Možná taky chod našich lovů nepříznivě ovlivnili čipizující mimozemšťani a Aštar Šeran zrovna balil na svojí vesmírnou flotilu kundy a tak neměl čas naše čipizovaný mozkomíšní útroby bránit. Možná. Jistotou, na kterou mohu ale spolehlivě svést všechny své předvčerejší neúspěchy jsou všechny ty druhy moček, vloček a golfových míčků co padaly z nebe, kde toho času nejspíš pořádal velký Král popu první posmrtnou šou, se vším tím jeho hrabáním kulek a vůbec.

Cestou do práce k japonskýmu zevlákovi tak vypadám jak dobývaje severní pól; kdybych více četl rodinné fórum a míň depresivní a frustrované protizimní statusy svých relativních přátel na pičbůku, možná bych až při návratu z neúspěšného a veskrze trapného lovu neuzřel, že ten šulín pracuje na Žižkově a ne na Braníku a že do tý práce stejně nechodí, takže je to jedno. Připadám si tedy jak príma kretének a marně vzpomínám, proč mě napadlo nazývat se Judou Ničitelem, když jsem zatím stihl zničit jen tři rohlíky a bramborovej salát.

Ještě je tady ale jeden Haratsunami zemědělec, jemuž se na našem fóru dostává jednomu milostnýmu vyznání za druhým; príma šance napíchnutí na vidle a opětovného dosažení starého statutu. Močkami doputuji až k univerzitě, ale za prvé, nikde žádný traktory, takže se není za co drsně schovávat a za druhý, je přestávka a hledat ho mezi těmi tunami študáků je jak snažit se nalézt invenční poetismus v pornorapu Roberta Rosenberga. Takže chodím sem a tam a snažím se tvářit tak ztrhaně, aby se mě mý oběti zželelo, sama se přede mnou odstřelila a na svým mrtvým těle zanechala jen kartu svýho nadřízenýho. Ale solidarity se nedočkám, takže adié univerzito a močkama zpátky domů. Bída, voda a bída.

Čtvrtek negativně zkropí celou naší famílii. V pátek se to trochu ztopoří. A dnešní ráno zase pád na řitku. Po náčelníkovi pasou abnormálně výkonný rusáci, zatímco naše akční skupinka s velkým Alim včele ráno prošulila nabídku kvalitního mordu.

Kéž jsou po večerním jazzovém rande vů naše pičbůkové statusy pozitivnější.